Osel, oslátko: V hebr. textu je pět různých výrazů k označení osla nebo oslice: 1.'Árod, divoký osel [Asinus onager], který žije v sv Africe [na Sahaře] a v s. části Arábie [nyní už velmi vzácně]; je pokládán za předka o-a domácího. Jeho způsob života je básnicky popsán u
Job 39:5 -
Job 39:8. Král Balsazar žil na čas s těmito divokými osly [
Dan 5:21]. - 2. Pere' je divoký osel syrský [Asinus hemippus], žijící také v Mesopotamii a v s. Arábii [
Job 6:5 ;
Job 24:5;
Ps 104:11;
Isa 32:14;
Jer 2:24 ;
Jer 14:6;
Hos 8:9]. Je menší než (árod. Býval zobrazován na skulpturách města Ninive. Izmael je v hebr. textu přirovnáván k divokému oslu pro svou lásku k svobodě, divokost a bezohlednost [
Gen 16:12, kde Kral. mají »lítý člověk«], kdežto Izachar je přirovnáván k oslu ochočenému -chámór [
Gen 49:14n]. 3. Chámór, domácí osel [Equus asinus] barvy hnědé, šedé až černé [
Gen 49:14;
Exod 4:20;
Josh 15:18;
2Kgs 6:25]. - 4. 'Átón, obyčejná oslice domácí. Balám jel na oslici [
Num 22:21 -
Num 22:23], Saul hledal oslice svého otce Cis [
1Sam 9:3 ,
1Sam 9:5 ,
1Sam 9:20], žena Sunamitská jela na oslici k Elizeovi na Karmél [
2Kgs 4:22 ,
2Kgs 4:24], David ustanovil zvláštního důstojníka, který měl na péči jeho oslice [
1Chr 27:30]. - 5. 'Ajir překládají Kral. a jiní chybně oslátko [
Gen 32:15 ;
Gen 49:11;
Zech 9:9], ale ku podivu také hřebec [
Job 11:12], mezek [
Judg 10:4 ;
Judg 12:14], tažný osel [
Isa 30:24]. L. Köhler [Kleine Lichter, 1945] prokázal, že jde o oslího hřebce [akkadsky urú, arabsky 'air, 'er]. Kníže pokoje pojede »na oslu, totiž na oslím hřebci« [sr.
Gen 49:11, kde jde také jen o jediné zvíře].
O. je dosud nejobvyklejším domácím zvířetem v Palestině [
Job 1:3 ;
Job 42:12]. Rolník na něm jezdí do práce, oře jím pole, mlátí a sváží obilí a jinou úrodu [
Neh 13:15]. Dodnes lze spatřiti na palestinských cestách skupiny o-ů, nesoucích obilí [
Gen 42:26n], dříví [
Gen 22:3], potraviny [
1Sam 16:20] a p. O. je stádovým zvířetem, které nerado opouští stádo, i když se toto zaběhne [
1Sam 9:3 ,
1Sam 9:20]. Většina lidí v Palestině jezdí na o. [
Josh 15:18;
1Sam 25:20 -
1Sam 25:23;
2Sam 17:23 ;
2Sam 19:26 a j.]; je to pohodlnější a bezpečnější než na koni. Zámožnější vrstvy pěstovaly bílé oslice [
Judg 5:10], jež byly dražší než koně. K jízdě se užívalo raději oslic než oslů, ježto byly klidnější [
Num 22:21 -
Num 22:33;
1Sam 9:3;
2Kgs 4:22 -
2Kgs 4:24]. Pohlavní pud oslích hřebců je téměř neovladatelný [sr.
Ezek 23:20]. Dodnes je možno u cest spatřiti oslí kostry [
Judg 15:16]. Zdechlý o. se nechal prostě ležet [sr.
Jer 22:19]. Požívání oslího masa bylo Židům zakázáno, také se ho neužívalo k obětem [
Exod 13:13 ;
Exod 34:20], přesto však čteme, že v době hladu »hlava oslova byla za osmdesáte stříbrných« [
2Kgs 6:25].
V NZ je péče o o., jíž je porušován doslovně chápaný zákaz práce v sobotu, pro Ježíše dokladem pokrytectví těch, kteří mu vytýkali uzdravování v sobotu [
Luke 13:15 ;
Luke 14:5. Podle některých vykladačů jde u
Luke 14:5 o syna, nikoli o osla, jak vyplývá ze zpětného překladu tohoto místa do aramejštiny].
Těžkosti působí vykladačům oslátko ve vypravování o mesiášském vjezdu Ježíšově do Jerusalema. Je jisté, že vjezd na oslu je vědomým naplněním věštby
Zech 9:9. Tímto aktem Ježíš každému chápavému zřetelně vyhlásil, že je mesiášským králem, arci králem »chudým«, »tichým«, nenásilným. Vjezd je tedy proklamací skrytého mesiášství Ježíšova. Proč se však
Matt 21:2nn mluví o dvou zvířatech, o oslici a oslátku?
Mark 11:1 -
Mark 11:11 a
Luke 19:29 -
Luke 19:30 přece vědí pouze o jediném zvířeti a vyzdvihují skutečnost, že na něm dosud nikdo neseděl, t. j. že ho nebylo užíváno ke všedním pracím. Jen takové zvíře se hodilo k posvátné službě [sr.
Num 19:2;
Deut 21:3;
1Sam 6:7] toho, jenž se »béře [= přichází] ve jménu Páně« [
Mark 11:9].
Matt 21:4nn a
John 12:14nn navazují na
Zech 9:9, při čemž
John 12:16 výslovně uvádí, že učedníci teprve po oslavení Ježíšově porozuměli, že nevědomky naplnili předpověď u
Zech 9:9. Při tom Jan vynechává část sz citátu. Mt však mluví o dvou zvířatech: o osedlané oslici a jejím mláděti. Vložili učedníci roucha na obě zvířata anebo jen na jedno, jak se domnívá jeden z rukopisů? Seděl Ježíš na obou zvířatech nebo jen na jednom? Anebo Mt nepochopil
Zech 9:9, t. j. neuvědomil si, že prorocké slovo mluví o oslátku vedle oslice toliko na vysvětlenou, po př. že užívá snad básnické figury paralelismu členů? Současní židovští vykladači však vědí, že u
Zech 9:9 se mluví pouze o jednom zvířeti. Odpovědi na tyto otázky jsou rozmanité a sotva kdy se na ně podaří odpovědět plně a uspokojivě.
Pro zajímavost ještě připojujeme, že NZ se ve vánoční historii nikde nezmiňuje o o-u v chlévě betlémském. Ale od doby Origenovy je do tohoto vypravování vnášen na základě
Isa 1:3. Ve starokřesťanském umění se vyskytuje o. při jeslích betlémských od 4. stol., od 7. stol. pak je trvalou součástkou středověkého umění. Pohané zesměšňovali Židy, že prý ve své svatyni mají oslí hlavu, kterou uctívají. Tato pomluva byla později přenesena i na křesťany, jak je patrno z polemik Minutia Felixe a Tertulliana. V císařském paláci římském na Palatinu byl nalezen do stěny vyškrabaný obraz, pod ním klečící otrok s nápisem: Alexamenos uctívá Boha. Na jiném obrázku je podpis snad téhož Alexemena s připojením »fidelis«, t. j. křesťan.
